Rady

TERMÍNOVANÉ VKLADY LONI NEVYDĚLÁVALY. JEJICH OBLIBA PŘESTO ROSTE

Termínované vklady loni nevydělávaly. Jejich obliba přesto roste

14.2.2020, Spoření

V mínusu skončila většina klientů, kteří si loni sjednali nový termínovaný vklad. Jejich úroky v naprosté většině případů nezvládly pokrýt inflaci. Přesto jejich obliba koncem roku stoupala. Stále totiž nabízí výhodnější podmínky než některé další spořicí produkty.NEJLEPŠÍ ZPŮSOB, JAK USPOŘIT PENÍZE!

https://ehub.cz/system/scripts/click.php?a_aid=a10e041f&a_bid=cb64a4ba

Nová Kaledonie: Někdejší trestanecká kolonie je dnes tropickým rájem

Na světě už nezbývá mnoho míst, kde by lidé žili podle pradávných zvyklostí. Ostrovy Nové Kaledonie, druhého největšího zámořského území Francie, k nim však patří. A v posledních letech proslula někdejší trestanecká kolonie jako tropický ráj na Zemi

<p>Zelené pahorky pokryté deštnými lesy připomínaly Jamesi Cookovi skotskou krajinu, a tak vznikl název Nové Kaledonie.</p>

Zelené pahorky pokryté deštnými lesy připomínaly Jamesi Cookovi skotskou krajinu, a tak vznikl název Nové Kaledonie.

<p>První osadníci připluli ke kaledonským břehům z okolních ostrovů na jednoduchých vahadlových člunech zhruba pět tisíc let před naším letopočtem a po dlouhá staletí si udrželi tradiční způsob života.</p>
<p>Stotisícová metropole Nouméa patří mezi nejrychleji rostoucí města Pacifiku.</p>
<p>V Nové Kaledonii žije pouze devět druhů savců. Patří k nim i dugong neboli „mořská kráva“.</p>
<p>Domorodí Kanakové dosud žijí v tradičních obydlích s jehlanovitými střechami z palmových listů.</p>

Reklama

Až do roku 2010 používala Nová Kaledonie výhradně francouzskou vlajku, dnes už ovšem na oficiálních místech vlaje rovněž standarta přijatá díky FLNKS – politické straně za nezávislost regionu. Symbol na žlutém pozadí, značícím slunce, znázorňuje vyřezávaný dekorativní prvek umisťovaný na tradiční kanacká obydlí. Každá ze tří novokaledonských provincií má navíc vlastní vlajku. 

Nová Kaledonie leží 1 270 km od Austrálie coby nejbližšího kontinentu a od „mateřské“ Francie ji dělí přes 16 000 km, deset časových pásem a minimálně 25 hodin v letadle. Možná i proto trvalo relativně dlouho, než si tam našla cestu moderní civilizace, a dodnes platí, že mimo větší města žijí obyvatelé podle domorodých tradic. Stotisícová Nouméa se už ovšem řadí mezi nejrychleji rostoucí metropole Pacifiku, v poslední dekádě zažívá stavební boom a její populace se každoročně rozšiřuje. 

Všudypřítomná francouzština, dopravní ruch a pobočky nadnárodních řetězců ve vás snadno vzbudí dojem, že jste se místo v Tichomoří ocitli na francouzské Riviéře. Stačí se však vydat za hranice města a okolní scenérie se rázem změní v tropický ráj, jako vystřižený z turistických průvodců: Mezi písečnými plážemi a horskými vrcholy porostlými deštným pralesem se ukrývají vesnice původních obyvatel, kde jako by se čas zastavil v době kamenné.

Tradice v pralese

Kanakové, tedy domorodci Nové Kaledonie, tvoří asi 40 % místní populace a živí se zemědělstvím a rybolovem. Někde však zůstávají dominantní skupinou – představují například 96 % obyvatel korálových ostrovů Loyauté. 

Stále také zachovávají tradiční kmenová společenství: Ústředním bodem kanackých vesnic je chýše náčelníka, obklopená dřevěnými chatkami s typickou jehlanovitou střechou z palmových listů. Na vrcholku každého domku se nachází vyřezávaný totem, který zdobí i novokaledonskou vlajku. Z kamene se staví jen výjimečně, většina budov je dřevěná. Ostatně materiálu se nabízí dost – celoročně příznivé počasí umožňuje růst bujné vegetace. 

Zobrazit na mapě Googlu

Niklová velmoc

Kanakové obecně prosluli jako velmi srdeční hostitelé, k francouzským obyvatelům však chovají rozporuplný vztah. Poté, co začali Evropané v 19. století těžit v regionu nikl, nezažívali totiž právě šťastné časy. Ukázalo se, že se v Nové Kaledonii nachází pětina světových zásob zmíněného kovu, tudíž dnes valná část příjmů místní ekonomiky pochází z jeho těžby. Podle domorodců si ovšem většinu bohatství přivlastňuje francouzská vláda. 

Už před více než čtyřiceti lety se proto ostrované rozhodli dosáhnout nezávislosti na Kaldoších, jak říkají etnickým Evropanům. Zatím poslední referendum nicméně kýženou změnu nepřineslo: 56,4 % voličů se vyslovilo proti úplné autonomii. 

Pokladnice druhů

Souostroví Nová Kaledonie se pyšní jednou z nejpestřejších druhových skladeb na světě, 70 % tamních živočichů a rostlin navíc patří mezi endemity a řada z nich je evolučně velmi původních. Botanikové v místě dosud popsali například 3 322 druhů cévnatých rostlin, včetně jediného parazitického jehličnanu na světě. Živočichové jsou především mořští – podél pobřeží se v délce 1 500 km táhne druhý největší korálový útes světa. Zato například savci mají v regionu pouze několik zástupců, z toho většinu z řádu letounů.

STRUČNÉ DĚJINY

Na rozdíl od většiny ostatních tichomořských ostrovů tvořila Nová Kaledonie před desítkami milionů let součást prakontinentu Gondwana. Koncem druhohor se oddělila od dnešní Austrálie a začala se posouvat na východ. 

Došlo k tomu ještě před tím, než se v Austrálii objevily živočišné druhy, které tam žijí dnes – zejména vačnatci. Přes 70 % kaledonské fauny i flóry proto představuje endemity, nevyskytují se tudíž nikde jinde na Zemi. Díky mimořádně bohaté biodiverzitě dnes vědci o Nové Kaledonii někdy hovoří jako o samostatném kontinentu (viz Pokladnice druhů)

Nové Skotsko

První osadníci připluli ke kaledonským břehům z okolních ostrovů na jednoduchých vahadlových člunech zhruba pět tisíc let před naším letopočtem a po dlouhá staletí si udrželi tradiční způsob života. Vše se změnilo roku 1774, kdy na místo dorazila flotila britského mořeplavce Jamese Cooka. Ostrovní krajina mu zdálky připomínala zelené skotské pahorky, a území proto pokřtil Nová Kaledonie – podle dřívějšího latinského pojmenování Skotska. 

Netrvalo však ani sto let a o tichomořské souostroví projevili zájem Francouzi. Na příkaz císaře Napoleona území násilně anektovali a vytvořili z něj trestaneckou kolonii. Mezi léty 1853 a 1897 tam poslali víc než dvacet tisíc vězňů, k nimž se po objevení bohatých ložisek niklu připojily i tisíce horníků.

Neúspěšné referendum

Původní obyvatelé se ovšem s nadvládou Francouzů nikdy zcela nesmířili. V 80. letech minulého století se napětí kumulovalo a události vyvrcholily násilnými střety, jež si vyžádaly i několik obětí. Pařížská vláda nicméně dokázala vyjednat odklad řešení až do minulého roku: V listopadovém referendu se pak Kaledoňané těsnou většinou vyslovili pro setrvání ve svazku se zemí galského kohouta. 

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyv.: 278 500; očekávaná doba dožití: 77,5 roku; prům. počet dětí: 1,97 na ženu; věková struktura: 31 % obyv. do 19 let, 8,72 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Nouméa má 102 000 obyv.; náboženství: 60 % katolíci, 30 % protestanti, 10 % ostatní; oficiální jazyk: francouzština; obyv. pod hranicí chudoby: 17 %; gramotnost: 96,9 %.

Politika

Státní zřízení: francouzské zámořské území; guvernér: Philippe Germain; volby: parlamentní volby se konají každé čtyři roky.

Ekonomika

HDP na hlavu: 38 921 USD (odhad z r. 2016; ČR – 34 200 USD); měna: CFP frank, s kurzem 1 : 0,21 Kč.

GEOGRAFIE

Rozloha: 18 576 km², zhruba jako Slovinsko; charakter území: centrální část největšího ostrova je hornatá, většinu území pokrývá tropický deštný prales, východní část pobřeží porůstají savany; podnebí: tropické, oceánské a velmi vlhké i větrné; teploty: celoročně vysoké – průměrně 23 °C; nejnižší a nejvyšší bod: Pacifik (0 m) / Mont Panié (1 629 m). 

http://www.radynacestu.cz/italie/florencie/?a_box=rjd584yr

Rady na cestu

Většina z nás ráda cestuje a to zejména do zahraničí. Tímto naším novým webem bychom Vám chtěli usnadnit cestování ať již individuální nebo s cestovní kanceláří. Připravili jsme pro Vás přehled nejnavštěvovanějších zemí, zejména v Evropě. U každé země najdete informace o pasových a celních předpisech, o zdravotnictví, měně, cenách potravin, případně dalšího zboží, o náboženských zvyklostech a mnohé další zajímavosti a cenné rady. Rady na cestu by Vám měly umožnit snáze se v daných zemích pohybovat a také se před cestou lépe připravit. Rady na cestu připravovali naši renomovaní průvodci, kteří mají s konkrétními zeměmi a destinacemi velké zkušenosti. Součástí každé webové stránky o konkrétní zemi jsou rovněž odkazy na vybrané poznávací zájezdy do dané země, takže i toto by Vám mohlo usnadnit výběr Vaší dovolené. U některých zemí najdete také odkazy na jiné webové stránky, kde se dovíte o dané zemi mnohé další informace – z historie, geografie, o obyvatelstvu a nejzajímavějších místech. Součástí našeho webu jsou i další destinace, jako Kanárské ostrovy, Korsika, ostrov Korfu nebo termální lázně v Maďarsku nebo na Slovensku. Tyto destinace patří také mezi velice oblíbené a často navštěvované, proto jsme jim věnovali samostatné webové stránky.

http://www.radynacestu.cz/usa/new-york/?a_box=rjd584yr

Rady seniorům

Patříte k okruhu osob, které mohou být ohroženy více než jiní, buďte proto opatrnější. Opatrnost je také prevence.

  • Nechoďte málo osvětlenými ulicemi a vyhýbejte se nepřehledným a opuštěným zákoutím, parkům apod.
  • Zamykejte svůj byt, a to i když ho opouštíte jen na malou chvíli.
  • Nepřechovávejte v bytě větší množství peněz v hotovosti, šperky a jiné cennosti.
  • Nechte si na vstupní dveře namontovat panoramatické kukátko nebo bezpečnostní řetízek.
  • Buďte ostražití, do svého bytu dovolte vstoupit jen osobám, kterým důvěřujete.
  • Čekáte-li opraváře nebo jiného řemeslníka, požádejte někoho z přátel, aby byl s vámi doma.
  • Pozor na osoby nabízející pochybné zboží a služby, nikdy takové lidi nepouštějte do bytu, i kdyby vypadali velmi důvěryhodně.
  • Nepodlehněte zvýšenému nátlaku těchto osob, slušnost na ně neplatí. Zavřete před nimi dveře.
  • Nevěřte nabídkám výhodných koupí nebo rychlého zbohatnutí.
  • Udržujte dobré sousedské vztahy. Vaše celodenní přítomnost v domě je důležitá i pro vaše sousedy. Cítíte-li se ohroženi, zavolejte sousedy nebo policii.

Domácí násilí

Definice a formy domácího násilí:

  • je založeno na fyzickém napadání, psychickém týrání, na sexuálním zneužívání či na kombinaci těchto prostředků.
  • Můžeme se s ním setkat ve velmi různých rodinách. Nezávisí na materiálním zázemí rodiny, na vzdělání partnerů, ani na jejich profesi či víře.
  • Typickým znakem je gradující vývoj útoků, vzrůstající rafinovanost a krutost  vůči oběti. Bez vnější pomoci nepřestane!
  • Domácí násilí se odehrává mezi blízkými lidmi, kdy mezi pachatelem a obětí jsou citové, sociální a ekonomické vazby. Jedná se o agresivní chování agresora vůči své oběti, ve většině případů v soukromí  bytů či  domů rodin. Děje se, když  je blízká osoba ve vztahu k Vám majetnická a žárlivá, požaduje naprostou kontrolu nad vším, co děláte,  když se násilí opakuje a stupňuje.

Nejčastějšími formami domácího násilí je násilí psychické, fyzické, sociální, ekonomické a sexuální. Ve většině případů pachatel domácího násilí nepoužívá jednu z forem, ale většinou jde o kombinaci více z nich, kdy jedna je dominantní

  • fyzické: zahrnuje různé způsoby ubližování jako je např. strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, pálení, kopání, smýkání, ohrožování zbraní, nožem, házení předměty, přesunutá agrese proti věcem, oblíbenému domácímu zvířeti
  • psychické: se projevuje zejména citovým  a slovním týráním, objevují se různé druhy zesměšňování a osočování na veřejnosti, ponižování, obviňování, pronásledování, kontrolování. Mezi prostředky nátlaku patří buzení v noci, odpírání spánku, výslechy, násilník si vynucuje poslušnost, podřízenost oběti 
  • sociální: násilí má za cíl oběť především izolovat, agresor své oběti zakazuje stýkat se s rodinou, přáteli, blokuje jí telefon, zamyká ji, pomlouvá mezi blízkými osobami
  • ekonomické: oběti je zamezováno disponovat finančními prostředky, či je legálně získat
  • sexuální: zahrnuje všechny sexuální činy, které jsou na oběti vynucovány a které podstupuje nedobrovolně či s nechutí

Domácí násilí se může dít na dětech,  na ženách,  na seniorech,  na zdravotně postižených,  na mužích.
Typické znaky domácího násilí:

  • soukromí  – agresor na svou oběť útočí na soukromé půdě, eventuálně jinde v ústraní, kam nedosahuje veřejná kontrola, oběť je v průběhu fyzického, psychického či sexuálního napadání izolována od možnosti pomoci zvenčí
  • opakování – domácí násilí má svou příznačnou dynamiku, předchází mu často snaha izolovat oběť od sociálního okolí a dlouhodobě se rozvíjející patologická vazba v dyádě  – agresor x oběť Malými útoky je  oběť zpočátku zaskočená, má tendenci agresora omlouvat, agresor postupně stupňuje intenzitu ataků a zkracuje intervaly klidu.
  • specifičnost – motivace domácího násilí je zcela jiná než motivace běžných kriminálních činů. Agrese nesměřuje ke konkrétnímu cíli či účelu, jednotlivé ataky nic konkrétního neřeší a  nejsou páchané ani ve stavu silného emočního rozrušení.

Za domácí násilí nelze považovat chování mezi partnery, kdy dochází k vzájemnému napadání, hádkám, sporům a nejsou zde jasně vymezené  role oběti a agresora ? tvz. italské manželství.

Základní typy agresora:

  • domácí násilník – doma agresor a pro okolí konformní seriózní osoba, kontrolovaný pachatel s dvojí tváří, jinak slušný, násilný jen v rodině, často je pachatel z vyšších sociálních vrstev
  • generalista – používá násilí v rodině, ale i vůči jiným osobám
  • situační domácí agresor – násilí je podmíněno vnějšími situačními okolnostmi (dlouhodobá nezaměstnanost, mimomanželský vztah)
  • na droze závislý pachatel – domácí násilí se vztahuje k abúzu alkoholu nebo jiné drogy
  • sadistický agresor – porucha osobnosti
  • sociálně problémový pachatel domácího násilí – jedinec často z nižších sociálních vrstev, vykazující sociálně patologické projevy

Následky domácího násilí:

  • zvýšená psychická zranitelnost, trpí pocity viny, obviňují se z vyprovokování a zodpovědnosti za násilí
  • ztráta sebevědomí, domnívají se, že nejsou schopni přežít bez cizí pomoci
  • pocit bezmoci, cítí se sociálně izolovaní, opuštění, rozpolcení, zmatení, nemají kontrolu na situací
  • ztráta životních iluzí, o které se opírá duševní stabilita
  • intenzivní pocit viny, sebeobviňování, věří v mýty o domácím násilí ( př. že provokují agresora)
  • nápadná oddanost vůči trýzniteli, jsou v rozpacích, pokud mají přiznat, že jsou týráni nebo že zůstávají v násilném vztahu
  • emocionální labilita zažívají stresové reakce s fyziologickými komplikacemi ? únava, vyčerpanost, bolest zad, nespavost, bolesti hlavy, dýchací problémy, svalové křeče
  • vymizení radosti ze života, ztráta osobních perspektiv, upřednostňují potřeby dalších členů rodiny před vlastními
  • získaná nedůvěra ve vlastní síly, popírají hněv zapříčiněný týráním, ale vybuchují kvůli každé maličkosti
  • pocit vlastní nedostatečnosti ,často jsou v depresi nebo se bojí
  • sebedestruktivní či depresivní ladění, mají pocit bezmoci, neexistuje možné řešení

Kromě následků fyzického týrání – zlomeniny, potraty, trvalá poškození zdraví je možné se setkat s paradoxním stavem, kdy oběti týrání se snaží popírat závažnost situace, mají často pocit, že musí chování agresora přetrpět a že nemají jinou možnost. Některé oběti se za svoji situaci stydí, bojí se nepochopení okolí, samoty, jsou na partnerovi finančně závislé.
Mnoho násilníků  svoji oběť tyranizují  i poté, co se je pokusí opustit.  Celou situaci často komplikuje solidarizující chování ženy s agresorem, které se může projevovat i tendencí zapírat uskutečněné trestné činy. Tento fenomén patří ke strategiím přežití těchto žen, srovnatelných s tzv. stockholmským syndromem, s následujícími symptomy kdy  je ohrožen život oběti, nebo oběť nemůže utéct(nebo si myslí, že nemůže utéct), nebo  je oběť  izolovaná od ostatních lidí a nebo když se pachatel  chová k oběti čas od času vstřícně.

Co nasvědčuje o týrání oběti:

  • časté návštěvy u lékaře
  • zranění na několika místech – často také na prsou, v oblasti břicha
  • potíže s trávicím traktem a žaludkem
  • porucha příjmu potravy – anorexie, bulimie
  • deprese, úzkostlivost, sebevražedné myšlenky
  • důkazy o sexuálním násilím
  • sebezničující reakce oběti jako je  popírání viny útočníka (týraná žena vyviňuje partnera a omlouvá jeho agresivní chování vnějšími okolnostmi, jeho nezaměstnaností, nemocí, alkoholizmem)
  • minimalizace následků (žena bagatelizuje svá zranění, zlehčuje intenzitu i nebezpečnost útok, nevnímá vážnost situace)
  • popírání viktimizace (žena pro svá zranění uvádí nepravé důvody, mohou se objevit zvláštnosti např. amnézie, necitlivost na bolest)
  • odmítání možností záchrany (žena odmítá reálné možnosti pomoci, patří sem opakované návraty k partnerovi, nerozhodnost v podání žádosti o rozvod).
  • traumatizujícími představami, nadměrně emočně reaguje na normální podněty.

Domácí násilí a děti
V rodinách, kde dochází k domácímu násilí, jsou často vychovávány děti, které jsou buď svědky agresivních projevů nebo i často oběti samé. Dlouhodobě trvající násilnosti v rodině negativně poznamenají jejich další vývoj. Nejsou ochotny o svých zážitcích hovořit, postupně se sociálně izolují, vyhýbají se spolužákům a vrstevníkům.  Často lze u nich  zaznamenat příznaky trvalé předrážděnosti, napětí, paniku, poruchy spánku apod.

U dětí vystavených traumatizaci je možné sledovat podle věku – zaostalost ve vývoji, problémy s učením, zmatenost, napětí, pláč a křik, noční můry , zlobení, agresivitu vůči dětem, rodičům, hračkám , patrné regresivní formy chování, tendence k sebeobviňování, ale i bezohlednost k druhým, porušování norem, nedbalost, zhoršení ve škole, nesoustředění, únik k nebezpečným hrám, nebo naopak u školních dětí můžeme sledovat extrémní snahu, aby kompenzovaly poměry v rodině.

U starších dětí do 18 let můžeme pozorovat velké změny v chování a vztahu k rodičům, únik k nebezpečným způsobům chování (drogy, promiskuita, záškoláctví) jak vyrovnání se se stresem, strachem, pocity bezmoci. Dochází ke snížení sebehodnocení a výkyvy v sebedůvěře, objevují se změny v oblasti sociální, snaha se izolovat, či vyhýbat kontaktům s vrstevníky, nebo naopak vystupňovaná potřeba účasti na všech aktivitách.

Pomoc obětem DN
Ještě donedávna bylo domácí násilí považováno spíše za okrajový problém naší společnosti,  nejen výzkumy ale i praxe však ukázala, že domácí násilí se vyskytuje v mnohem více rodinách, než by z nás kdo předpokládal.
V případech dlouhodobého týrání dochází u jeho oběti k významným psychickým změnám,  oběť se na stresovou situaci postupně adaptuje a má-li proto taková osoba znovu prožívat život bez násilí, potřebuje dlouhodobou podporu a doprovázení.
V případech napadení je třeba součinnosti policie s lékařem, orgány činnými v trestním řízení, institucemi zabývajícími se řešením sociálních otázek ( bydlení, ochrana dětí – Oddělení sociálně právní ochrany dětí ) a se specializovanými centry (Azylové domy, Domy pro matky v tísni , Intervenčí centra atd.)
Z popisu jednotlivých nejčastějších forem domácího násilí je zřejmé, že pachatelé úmyslně útočí na život, zdraví a lidskou důstojnost svých obětí, což s sebou přináší útok na zájmy chráněné trestním zákonem a pachatel se tak dopouští trestných činů.

Novela trestního zákona vložila novou skutkovou podstatu trestného činu 
Týrání osoby žijící ve společném obydlí § 199 zákona č.40/2009 Sb.
Týrání svěřené osoby § 198 199 zákona č.40/2009 Sb.

Došlo tak k uzákonění povinnosti orgánů činných v trestním řízení stíhat agresora domácího násilí a to i bez ohledu, zda oběť dá k trestnímu stíhání souhlas. Jinými slovy řečeno, policie násilnou osobu vykáže vždy tehdy, zjistí-li, že se v dané věci jedná o případ domácího násilí.

Zjistí-li policie v daném případě, že se jedná skutečně o domácí násilí, má právo využít institutu ztv. vykázání. Násilník je ze asistence policie a na základě jejího rozhodnutí vykázán na 10 dní ze společného obydlí, kam má zákaz vstupu. Zákaz platí i pro bezprostřední okolí obydlí.

Vykázaná osoba je povinna neprodleně opustit společné obydlí a vydat policistovi klíče od společného obydlí. Může si vzít výlučně věci sloužící její osobní potřebě – to jsou její osobní cennosti a dokumenty. Z policejní služebny si pak vykázaná osoba může telefonicky zajistit ubytování jinde. Během dalších 24 hodin si pak za asistence policie může vyzvednout další osobní věci nebo věci nezbytné pro podnikání či výkon povolání. Do tří dnů od vydání rozhodnutí o vykázání provede policie kontrolu, zda rozhodnutí o vykázání dodržuje osoba vykázaná i ohrožená. Ohrožená osoba je policistou poučena o možnosti odborné psychologické, sociální, nebo právní pomoci obětem násilí. Většinou obdrží kontakty na BKB nebo na krajské Intervenční centrum.

Jestliže vykázaná osoba nerespektuje rozhodnutí o vykázání a zdržuje se se ve společném obydlí nebo jeho okolí, může se tím dopustit buď přestupku nebo dokonce trestného činu (maření výkonu úředního rozhodnutí)
Proti rozhodnutí se lze do 15ti dnů odvolat. O tom rozhoduje krajská správa PČR.

Významnou možností pro oběti domácího násilí, které chtějí řešit svou situaci, mohou se domáhat ochrany cestou občanskoprávního řízení u soudu.  Oběť domácího násilí může podat návrh soudu, aby vydal předběžné opatření a toto opatření trvá jeden měsíc. Jedná se o dočasné opuštění bytu nebo domu společně obývaném s ohroženou osobou, jakož i bezprostředního okolí, zdržení se setkání s ohroženou osobou a navazování s ní kontaktů.

Kontakty :
Linka bezpečí dětí a mládeže : 800 155 555
Senior linka : 222 221 771
Bílý kruh bezpečí : 257 317 110
DONA linka – nepřetržitá pomoc obětem domácího násilí, zprostředkování kontaktů v regionu : 251 511 313
Linka právní poradny pro ženy : 224 910 744
SOS obětem domácího násilí : 541 247 233
ROSA centrum pro oběti domácího násilí : 241 432 466
Krizové centrum pro děti a rodinu v Jihočeském kraji : 387 410 864
Intervenční centrum České Budějovice: 603 281 300

Požár – základní informace

V roce 2012 zasahovali hasiči u více než 20 000 požárů, při kterých zemřelo 125 osob a 1 286 osob se zranilo. Celkové škody dosáhly částky téměř 3 miliardy korun.

Nejtragičtější jsou v převážné většině požáry v domácnostech. Těch bylo ve stejném roce 2 684 a celková výše škod se vyšplhala přes 430 milionů. Tyto požáry si vyžádaly 71 lidských životů a 643 lidí při nich bylo zraněno.

Nejčastějšími příčinami vzniku požárů v domácnostech jsou nedbalost či neopatrnost, technická závada a úmyslné zapálení.

Požáry obecně ovšem mohou vzniknout i působením přírodních živlů (blesk, velká sucha), mohou vznikat v souvislosti s jinými mimořádnými událostmi, jsou často jejich doprovodným jevem (zemětřesení, bouřky, zřícení, havárie, nehody a další) či je způsobí člověk svou nedbalostí nebo záměrem.

Základem snížení dopadu požáru na životy a majetek je jeho včasné odhalení. Nejjednodušší cestou, jak toho docílit, je instalace jednoduchých hlásičů požárů. Každý z nás by měl být schopen uhasit malý požár v jeho samotném začátku tak, aby se sám nevystavil nebezpečí zranění. Měli bychom být schopni použít správným způsobem hasicí přístroj, hasicí roušku nebo hadici z hydrantu.

Rozdělávání ohně v přírodě

V létě i na jaře  mnozí z nás podnikají  nejrůznější výlety do přírody, pobývají na chalupách a na chatách, táboří v přírodě apod. Při těchto příležitostech se často neobejdeme bez táboráku, grilování a opékání buřtů. I přitom bychom si měli dávat pozor a dodržovat několik základních bezpečnostních pravidel, které chrání nás i okolí. Oheň v přírodě se totiž může velice snadno vymknout kontrole, ohrozit životy a napáchat nevyčíslitelné majetkové či ekologické škody.

Základní pravidla:

  1. Při rozdělávání ohně v přírodě je nutné v první řadě zvolit vhodné místo pro ohniště. To by mělo být vzdáleno nejméně 50 m od okraje lesa a v dostatečné vzdálenosti od budov a vůbec všech věcí, které se mohou vznítit. Pamatujte, že v lese lze rozdělávat oheň jen na vyhrazených místech! Zcela zakázáno je i rozdělávání ohně na místech se vzrostlým porostem, tedy i na louce nebo na strništi.
  2. Oheň nezakládejte pod větvemi a na kořenech stromů, na suchém listí, lesní hrabance (zetlelá vrstva jehličí) nebo rašelině, ani v blízkosti stohů, seníků apod. Létající jiskry nebo náhlý poryv větru totiž velmi snadno způsobí neštěstí. Kvůli podobné neopatrnosti lidí každoročně vznikají stovky požárů. Pro rozdělávání ohně je naopak ideální hliněný podklad. Za silného větru nebo v období extrémního sucha bychom oheň v přírodě neměli rozdělávat vůbec.
  3. Místo táboráku je nutno i vhodně uspořádat. Při rozdělávání ohně v přírodě ohniště bezpečně oddělte od okolního prostředí – např. obložením kameny, obsypáním pískem, vyhloubením zeminy apod. V případě větších vater je vhodné ohniště oddělit pruhem širokým až jeden metr, který bude zbaven veškerých hořlavin.
  4. K zapálení nebo udržování ohně v žádném případě nepoužívejte vysoce hořlavé látky jako např. benzín, naftu nebo líh. Oheň se pak velmi snadno vymkne kontrole a může způsobit i vážné popáleniny, navíc podle zákona o ochraně ovzduší v otevřených ohništích nelze pod hrozbou vysokých pokut spalovat žádné chemické látky.
  5. Dělejte jen takový táborák, který dokážete zvládnout! Pokud chystáte velkou vatru, dejte si pozor, aby byla polena poskládána do stabilní pyramidy (pomohou např. záseky na polenech), která umožní prohořívání dovnitř a zabrání nebezpečí rozvalu pyramidy do okolí.
  6. Oheň nesmíte ponechat ani na okamžik bez dozoru. Mějte nachystán dostatek vody (popř. písek, hlínu), kdyby se oheň vymykal kontrole. I proto je dobré umístit ohniště v blízkosti vodního zdroje.
  7. Opustit místo pálení můžete až poté, co ohniště důkladně uhasíte – ať již prolitím vodou nebo zasypáním zeminou. Při odchodu se z ohniště nesmí kouřit a popel i půda pod ohništěm musí být chladné. Pamatujte, že i ve zdánlivě zcela vyhaslém ohništi se mohou skrývat žhavé oharky a poryv větru je znovu rozdmýchá a oheň roznese do okolí. Hasiči musí každý rok dohašovat ohniště, která byla ponechána svému osudu.
  8. Zejména půda v jehličnatém lese je z hlediska možného vzniku a šíření požáru riziková. Hrabanka tvořená zetlelým jehličím může prohořet až do značné hloubky a nepozorovaně se šířit do stran i mimo ohniště. Nedbalé uhašení proto nestačí a ohniště je nutné důkladně prolít vodou!
  9. Pamatujte, že děti by neměly být nikdy u ohniště ponechány bez dozoru dospělé osoby!
  10. Do ohně nikdy nevhazujte jakékoliv výbušné předměty (rachejtle, světlice, patrony, nádoby se stlačeným plynem, munici).
  11. Oheň neroznášejte po okolí, např. na zapálené větvi!
  12.  Pamatujte, že oheň a alkohol nepatří k sobě!
  13. Zvláště pozor dejte na sezení a hry příliš blízko plamenů, stačí málo a může dojít k vznícení šatů, ožehnutí vlasů, řas a popálení.

První pomoc:

  1. Pokud se na vás vznítí oděv a není k dispozici dostatek vody k uhašení, NEUTÍKEJTE ! – tím jen podpoříte hoření.
  2. Okamžitě si lehněte na zem a chraňte si obličej!
  3. Válejte se, dokud plameny neuhasnou ! – válením se zamezí přístupu kyslíku potřebného k hoření.
  4. Je-li po ruce deka nebo jiná vhodná textilie (nesmí to být látka z umělých vláken), lze ji také použít k uhašení hořícího oděvu.
  5. Když se popálíte, postižených ploch se nedotýkejte, popálené místo ihned ponořte do čisté, studené a proudící vody a zavolejte nebo vyhledejte odbornou pomoc!

Základem pro přežití může být i znalost evakuačních cest na místech, kde se právě nacházíme (zaměstnání, kino, divadlo, hotel či klub).